hudba.hradiste.cz

Vyznání

          D            F#mi        G                D
1. První vydání bylo blond, ještě neotřelé, jak se říká,
               G                   D        Hmi
   když to s knihou srovnám, můžu říci, že tak,
             Emi7           A7
   jak když čerň tiskařská voní,
              D         F#mi G               D
   jako když literární fond podpořil začátečníka,
    G           D     Hmi
   váhání zákazníka: pardon,
    Emi7                          A7
   já jsem přišel pro jinou, ne pro ni,
     G         F#mi      Emi    D         Emi
   stejně tak má půvab svůj první "smím prosit"
                      A7
   a neuměle nalíčené obočí.

               D                     Emi
R: Jsi jak ta nejkrásnější knížka, kterou jsem kdy přečet',
     Emi7               A7
   klenot, kterému nic nechybí,
           G     F#mi   Emi      D
   každý kritik rád by recenze psal
    Emi7                         A7
   na takové dílko, hned se zalíbí,
            D                  Emi
   každou knížku někdo napsal, a tomu pak patří
     Emi7                   A7
   sláva za to, že ho múza políbí,
           G         F#mi    Emi      D
   u knih má to tak být, ale u dívky říct můžu,
    Emi         A7         D
   že mi autor vůbec nechybí.

2. Druhý vydání, zlatej věk, mladá kráska, to lehce se pozná,
   šaty - motýlí háv, hlavu pyšně jak páv,
   úspěchy, a každý hned se otočí,
   taky v básni je třetí zpěv, autor zkušený světu se dozná
   ze své lásky, kdopak pozná,
   co je pocit a co rutina, co počít,
   z pultů sbírka mizí, slavné jméno stačí,
   v tomhle se však knížka s ženou liší.

             G         F#mi    Emi      D
R: + u knih má to tak být, ale u dívky říct můžu,
      Emi         A7         D
     že mi autor vůbec nechybí ...