Sluníčko zapadá za mraky černé

Sluníčko zapadá za mraky černé,
v dáli už jsou vidět záře ohnivé;
[: z jedné strany Alpiny, z druhé vrhají miny,
tak začala válka na Itálii. :]

Sotva jsem na stráží půl hodiny stál,
talianskej útok náhle započal;
[: šrapnely tam praskaly, kamarádi padali,
byl to smutnej pohled na ty raněný. :]

Támhle leží voják smutně plačící,
vedle něho druhý umírající;
[: jeden nohy zlámaný, druhej oči spálený,
oba tiše prosí za odpuštění. :]

Voják píše domů smutný psaníčko:
Nevrátím se více, drahá matičko.
[: To psaní je napsáno, mou krví podepsáno,
na italský frontě v půl šestý ráno. :]

Ten prstýnek, co mám na levý ruce,
prosím odevzdejte moji milence,
[: pozdravujte nastokrát, nespatřím ji vícekrát,
oči vypálil mi italskej granát :]

Do zákopů padá bílý těžký sníh.
Moji kamarádi nevrátí se víc.
[: Tam dole v Itálii, kde se tyči Alpiny,
moji kamarádi jsou pochováni. :]

Sbohem, kamarádi, já tu zůstávám,
já se s nepřítelem za vás vyrovnám,
[: a když padnu jako vy, nezůstane tu kdo by
vstal a šel bojovat za Itálii. :]