Já s bráchou

   Dmi                              F              Dmi
1. Já s bráchou táhnem světem, naši cestu jen vítr zná.
      Dmi                             F            Dmi
   Já s bráchou táhnem světem, každej den o kousek dál.
      F                        G
   Tý naší dvojici by se prý i ďábel uklonil,
       F                          G
   než potkat nás, tak radši by z cesty ustoupil,
       F                       G
   dva kolty tak nízko mít, to každej z nás měl rád,
      F                     G                     Dmi
   my opravdu se uměli snad až do krve rvát, já s bráchou.

2. Už nevím po těch letech, kdo mi tenkrát namluvil,
   slavnější, že bez bráchy bych už asi dávno byl.
   Jednoho dne jsem sbohem bráchovi dal,
   za třpytivou slávy vidinou, jsem svýho koně hnal,
   slunce kolikrát šlo k západu a já na koni jel,
   až jsem v partě potulných honáků práci vzal a s nima jel.

3. Už po pár dnech mi došlo, že do louže jsem šláp,
   že s nima nesmí zůstat, kdo chce bejt rovnej chlap.
   Já zahlíd jsem jak šéfovi se blýsknul v ruce nůž,
   a z chlápka, kterej v právu byl, byl naráz mrtvej muž,
   já kolty táh jak za časů co brácha se mnou byl,
   pak zvuk obou výstřelů tam kde stál šéf se slil, já střílet znal.

4. Vzpomínám, netrval dlouho hon, kde já jsem zvěří byl,
   v údolí mě chtěli zavřít, jich bylo pět, já sotva žil.
   Počítal jsem náboje, výstřel za výstřelem zněl,
   oni stále zbyli dva a já jsem prázdný ruce měl.
   A v tom pad výstřel ve skalách a jeden z lumpů pad,
   já po další ráně pochopil, že střelce měl bych znát, ...

5. ... já s bráchou, zas táhnem světem, naši cestu jen vítr zná.
   Já s bráchou táhnem světem, každej den o kousek dál.