Nevěřím náhodám

     Už měsíc mám tvůj telefoon
     a nevím zda já nebo oon
     tobě zavolat mám, když jsem tady tak sám 
     stále váhám
     
     nevěřím snům, náhodáám
     a stokrát jsem poznal už klaam
     sám den co den vstávám a otázku dávám si stejnou
     
     Proč smůlu stále máám
     i když se ráno snáře ptáám 
     ptáám

     dám, dám -  na radu tvou, já už  dám
     dám, dám -  nevěřím snům , náhodám
     blíž, blíž  chci tě mít lásko má  blíž
             
     před sebou utíkám - a bůh ví kam  
     city svý zamykám -   všem odvykám 
     ztrácím smích, smích, chci tě mít lásko má blíž
     zdáš se spíš, spíš,   vzdálená  zdáš se mi spí-íš


     Počkám si až - se den setmí 
     pošlu ti pohled svůj letmí
     tvý okno svítí , jako na louce kvítí, co sbírám

     Po větru vzkaz posíláám
     ten posel teď míří k váám
     oknem tvým vplouvá a záclonu vzdouvá a říká

     proč smůlu stále máám
     i když se ráno snáře ptáám 
     ptáám

     dám, dám - na radu tvou já už dám
     dám, dám - nevěřím snům, náhodám
     blíž, blíž chci tě mít lásko má blíž
             
     před sebou utíkám - a bůh ví kam  
     city svý zamykám -  všem odvykám 
  /: ztrácím smích, smích, chci tě mít lásko má blíž
     zdáš se spíš, spíš,   vzdálená zdáš se mi spí-íš / :