Jaro je láska

Sotvaže obloha modrá se rozklene nad lukami, 
tu chlapec děvčeti svou lásku zpečetí fialkami. 
Háj když zní písněmi, rudými růžemi rozkvete sad, 
tu srdce má právo touhou se dát rozehrát. 
Vždyť brzo snad už pozdě bude, zbývá jenom chvilek pár, 
jeřabiny rudě jsou milování zmar. 

Jaro je láska, podzim je loučení, 
to se už, má milá, nezmění. 
Léto je slunce, zíma je sníh a chlad, 
proto si musíme sbohem dát. 
Zapomeň již, vždyť navrátí se růží čas, 
co dneska ty víš, snad někdo jiný přijde zas. 
Jaro je láska, podzim je loučení, 
to se už, má milá, nezmění. 

Jen jednou v zivote tvoje a me srdce má jaro své, 
možná, ze už nikdy víc se ta písnička v nem neozve.
Možná, ze dneska již v tvych očích, co tajíš, jsem poznala,
co včera snad jsem jen tušila, jen hádala. 
Dnes využijme chvilky této, štěstí než odlétne v dál,
jako babí léto, jež s sebou vítr vzal. 

Jaro je láska, podzim je loučení, 
to se už, má milá, nezmění. 
Léto je slunce, zíma je sníh a chlad, 
proto si musíme sbohem dát. 
Zapomeň již, vždyť navrátí se růží čas, 
co dneska ty víš, snad někdo jiný přijde zas. 
Jaro je láska, podzim je loučení, 
to se už, má milá, nezmění.