Pokaždé

Pokaždé, když se sem navracím,
v myšlenkách stránky dnů obracím
až k těm nejkratším, ty mne odnáší
do těch míst, kde jsem žil nejradši.

Pokaždé právě sem zavítám,
zvědavý, jestli dál stojí tam
jako před léty ten dům zakletý
pod horou, o které víš jen ty-

R: Ten dům vrátí zpět čas, který zná 
   ty chvíle, kdy náš svět byl ty a já.
   Přesto stojím sám, 
   vidím tě všude, kam se podívám!

Pokaždé, když se sem navracím,
obcházím tenhle dům v rozpacích,
větve pozvedám, pátrám, kde se dá
jestli mě snad můj stín nehledá.

Pokaždé odcházím v naději,
že až sem budu chtít příště jít,
o rok později půjdu raději,
možná mě dlaně tvé zahřejí.

R: Potom se vrátí zpět čas, který zná 
   ty chvíle, kdy je svět jen ty a já.
   Ty vůbec netušíš, jak rád tě mám, 
   vidím tě všude, kam se podívám.

Potom se vrátí zpět čas, který zná
ty chvíle, kdy je svět jen ty a já.
Ty vůbec netušíš, jak rád tě mám,
Přestože pokaždé tu stojím sám, sám, sám.