Ústav

Já vrátil jsem se z ústavu, 
nemocnej byl na hlavu, 
a že se to zlepšilo, 
tak mohl jsem domů jít
říkal jsem jim, prosím vás, 
nechte mě tu nějakej čas, 
necítím se na to, 
abych mohl mezi lidma žít

Oni jsou otupení, 
co vzít kde nic není,
pro ten pocit dění 
mně zase budou lhát,
že o tom je žití, 
jenom žrádlo a pití,
propadnout chci sítí, 
budu se jim smát 
budu se jim smát

Zpět mě pustit nechtěli, 
bránu za mnou zavřeli 
a já cestou k domovu 
vydat jsem se měl
jenže facka osudu 
praštila mě přes hubu 
a já z toho leknutí 
docela oněměl

Sakra lidi nechte mě, 
neumím žít spotřebně, 
vyhýbám se reklamám 
a daně neplatím
v čem to jenom spočívá, 
že já k jezu chodívám 
a čím dál tím raději 
do vody čumím

Snad si úřady všimnou, 
že já mám duši jinou, 
pro pár korun nebudu 
ze sebe dělat stroj
tenhle svět se dořítí
každopádně do řiti, 
já nepojedu na káře,
co stejně nemá oj


budu se jim smát - budu se jim smát