Lásko voníš deštěm

Emi                          H7
Jde déšť a já jdu s ním, jdu městem, jež znám
Emi                  H7
a hledám stopy včerejší, včerejší,
D                          A7
jdu stejným směrem jak dřív a vzpomínám
C                       H
a všechno zdá se krásnější.

Ach, lásko, voníš deštěm, tady jsi řek',
myslím, že vítr tehdy vál, vítr vál,
jsou to už stovky let, kabát jsi svlék
a byl mi velký, ale hřál, krásná lásko.

(mezihra)

Jak dlouho dlouho ještě půjdu ti vstříc,
člověk je velmi krátce živ, krátce živ,
má lásko voníš deštěm - jsi plískanic,
však hřeješ stejně jako dřív.

I déšť jak dřív je stejný i já já jsem táž
jen cosi skříplo v orlojích, v orlojích,
byls tu a stále jsi jenom se ukrýváš,
jdu deštěm ve tvých šlépějích, ó má lásko.