Vzpomínky

1.
Až přijde den začneš se ptát, co bude dále, 
že všechno pěkné už je pryč tě napadá,
zda všechno zvládneš, klid tvůj ruší neustále, 
tak smutný uleháš, když slunce zapadá.
Kam zmizel úsměv, co ti tenkrát zdobil tváře, 
zbytečným zdáš se ti tak často připadá.
[: Místo knih louskáš už si jenom staré snáře, 
   cítiš se jak růže, co zvolna uvadá.:] 

2.
Proč stále víc a víc se člověk zpátky dívá, 
proč všechno hezčí se mu ve vzpomínkách zdá,
a na to zlé a špatné tak rád zapomíná, 
s přáním se vrátit o pár let, vždy usíná.
Chtěl by tak vrátit čas, kdy štěstí při něm stálo, 
všechny ty chvíle mládí, kdy tak šťastný byl.
[: Starosti žádné a vše pěkné se mu zdálo 
   a dívky krásné kolem, o kterých pak snil.:]

3.
Však léta plynou a nic nelze vrátit zpátky, 
pryč je čas marných snů a planých nadějí.
Zahodit chmúry, život je tak strašně krátký, 
i když vzpomínky se nám stále vracejí.
Rad slýchá kolem na tisíc, však je to málo, 
že to tak musí být, to přece dobře ví.
[: Stesk v srdci někdy bolí víc než by se zdálo, 
   vzpomínky na to mládí snad ho odmění.:]