V noci přec nikdo samoten rád není

1. Každý večer stojím na bulváru,
kde prodávám kvítí zamilovaným,
když vidím ty jejich oči plné žáru,
mé srdce svírá se citem podivným.
Svými květy chci se ozdobiti,
jak ta nejhezčí nevěsta vyhlížet,
alespoň na chvíli chci tak krásná býti,
by každý za mnou se musel ohlížet.
Jak člověk cítí se hned povznesen,
i když to je pouhá hra, pouhý sen.

Refrén:
V noci přec nikdo samoten rád není,
neboť líbat v měsíčním osvětlení,
je to nejhezčí, viď-te, nad to není,
někdy tak, pak zase tak, nu, víte jak!
Každý z nás musí trochu lásky míti,
bez ní dál světa běh by nemoh jíti,
což bez lásky by srdce mohlo bíti.
někdy tak, pak zase tak, nu, ví-te jak!

Co se mě týče sic, věrna jsem svým zásadám,
ze svých ideálů neslevuji nic,
kdyby však někdo dnes přišel a řek:
„rád tě mám!“ možná dala bych si říc!
V noci přec nikdo samoten rád není,
neboť líbat v měsíčním osvětlení,
je to nejhezčí, viď-te, nad to není,
někdy tak, pak zase tak, nu, víte jak!

2. Jsou o lásce dávno zkušenosti,
že má roční doba na ni velký vliv,
o jaru zvlášť je to známou skutečností,
že udělá u starých i mladých div.
Ale ještě spíš než roční doba
vliv svůj denní doba v lásce ukáže,
například, noc umí svést k lecčemu oba,
nač ve dne žádný z nich nemá kuráže.
Co mezi milenci pak děje se,
to v básních „kouzelná noc“ nazve se.

Refrén:
V noci přec nikdo samoten rád není, …