Snář

Zní mi hlas, co chtěl bych slýchat stále, 
nejkrásnější ze všech, co jsem znal,
Sen přišel zas, já chci ho vnímat dále, 
když skutečností svejch jsem se vzdal.

Jsi překrásná to nedá se říct slovy, 
já chtěl zpívat chór, však nemám na to hlas,
Jsi drahý šperk, co šíji tvojí zdobí, 
tak spoustu něžných jmen, zkouším psát.

Stačí jediný tvůj něžný pohled vlídný, 
hned nevím, kam mám ruce dát,
A připadám si schoulený a bídný, 
čím je to, že tě vidím, když jdu spát.

REF: Přemítám, čtu stále snář, 
     dál ve snách vidím tvoji tvář,
     Pod polštář ti srdce dám, 
     než mě s ranním sluncem zítra sbohem dáš.

Ani nevnímám, že nový den se v plížil, 
ať si slunce září, já si s vůní tvou tu spím,
Jak pevný klíh mě sen ten oči sklížil 
a mám starost, jenže se zas probudím.

Jsem radši, dokud ve snu smím tě líbat, 
tak jenom proto zkouším, ještě spát,
Jenom ve snu smím se dlouho na to dívat, 
jak ti tvoje vlasy s citem hladí tvář.

REF: Přemítám, čtu stále snář, 
     dál ve snách vidím tvoji tvář,
     Pod polštář ti srdce dám, 
     než mě s ranním sluncem zítra sbohem dáš.
 
Dohra: než mě s ranním sluncem zítra sbohem dáš, 
       než mě s ranním sluncem zítra sbohem dáš.