Žáden něví co je láska

Žáden něví, co je láska, kdo jí nězkusil,
něšel bych já k mojej milej, kdybych němusil;
ale já ta musím jíť, moju milú navštíviť,
její líčko i hubičku musím polubiť.

Kdybych mohl ptáčkem býti, ta bych zaletěl;
kde prebývá moja milá, ta bych poseděl;
zeptal bych se jak se má, či je zdráva či chorá.
či mne ona tak miluje, jako ju i já.

Já milujem. to jest jisté, tajiť němuožem;
svoju lásku ve dne v noci skrotiť nemuožem.
Vzdy premejšlím o tobe ve dne v noci já sobe,
ó bych mohl čím najskorej býti pri tobe

Milá, milá, ty jsi život, ty jsi z růže květ,
ty jsi svedla i podvedla muoj mládenský věk.
Vrkala jsi s holuby, odletělas do škody,
mojím líčkám i očičkám k politování.