Rychtář Kubata

1. Kubato, Kubato, zbudovský sedláče,
   když na tě vzpomenu srdce mi zapláče.
   Srdce mi zapláče a duše zabolí,
   nad panskou porobou pýchou a svévolí.

2. Ach kdo by nevěděl, že rychtář Kubata,
   před časy dávnými hlavu dal za Blata.
   Na zbudovská Blata pěkná podívaná,
   tichými vískami jsou jak opásaná.

3. Kolem Blat rybníky, jako stráž převěrná,
   a zdáli žehná jim Šumava nádherná.
   O podál zvedá se překrásná Hluboká,
   na skromné sousedky pohlíží z vysoka.

4. Kdo vstoupí přec jednou na zbudovská Blata,
   kde krví je psáno - zde byl sťat Kubata.
   A po všech vesničkách hlaholí slova ta,
   že rychtář Kubata dal hlavu za Blata.