Zídka bláznů

Z bouře vstáváš tichá 
A ptáš se bílých stěn 
Průvan křídel plášťů 
Najednou uspal touhu změn 
V tvém soukolí 
Skříplo poprvé 
A výškou lákal tě dům 
Ó kdo by chtěl nad hloubkou stát .. 

Čas prý rány zhojí 
Jasně smích je strom 
Na zdi jména ukryl monogram 
Úsvitem zní zvon 
V tvém soukolí 
Skříplo podruhé 
A spánek omámil lék 
Couvat je zlé v závějích dnů .. 

Dlouze shlížíš z oken 
Ten ústav ční jak loď 
Pod pláty zdí tvé srdce tiše spí 
Blízkost šílená 
Ta víra cest 
Že jdeš si na svou pěst 
Už nás nerozdělí 
Tak můžeš 
Můžeš přelézt 
Tu zídku bláznů