Už vím, co se má

1. Že je míň často víc, opak rubu je líc, to už znám
   všechno ze školních tříd, každý z nás jedenkrát,
   může moudrým se stát, jenom chtít.
   Co se smí to se má, jak si krýt předem záda,
   to s léty snad chápeme spíš,kde kdo mám rady dá,
   no a já rady rád, jak víš.
   A tak jsem proti lžím, to je vše co já ctím, zpátky
   čas zas brzy plách, profesí amatér, deset znám
   desater, posluž dávno všem autoritám.
   V úctě mám všednost dní, neplivám na chodník,
   pozdravím, no a vím co je pot, neničím včelám
   úly a mám dobrou vůli se vdát jedenkrát za život.

R: Snad vím co se má á-á, už snad vím co se má á-á
   už snad vím co se má á-á,
   už snad vím co se má á-á, už snad vím co se máá.

..sólo..

2. Sekám stále dobrotu, tam nebo tu, například
   klukům zabavím prak, na zdi bank, na zdi pošt,
   píšu , máš pít mošt, a tak.
   Nelíčím na zajíce,
   snažím se více, a koukám jak zřídka klít.
   Postarším, předškolním, sedadlo uvolním,
   a duši mou naplní mír a klid.
   V úctě mám všednost dní, neplivám na chodník,
   pozdravím, no a vím co je pot, neničím včelám úly,
   a mám dobrou vůli se vdát jedenkrát za život.

R: Snad vím co se má á-á, už snad vím co se má á-á,
   už snad vím co se má á-á,
   už snad vím co se má á-á, už snad vím co se máá.
 
..sólo..

   Nelíčím na zajíce……

R: Snad vím….

   (už snad vím co se má..do ztracena..)