Proč nemohu spát

Zeměkoule se dříve otočí,
než se mi podaří zavřít oči,
já už sám ani nedoufám, že bych mohl spát.
Nikdo se mi divit nemůže,
když vleze na chvíli do mé kůže,
neboť možná, že sám pozná, proč nemohu spát.

Každého večera slunce zapadá
a já otevřené oči mám,
Když všechno kolem spí a já zůstanu sám,
pak si zpívám:

refrén:
Proč klínem vyráží se klíny?
Proč si děti nesmějí hrát?
A proč vlastně svět není jiný?
To všechno nedá mi spát.
Proč sytý lačnému nevěří,
dokud sám nedostane hlad?
A proč se dvojím loktem měří?
To právě mi nedá spát.
Vím, že nepochodím, když se budu pořád ptát,
nikdy nenajdu rým, kterým bych zahnal svůj hlad.
Proč a nad čím to člověk žasne?
Po čem se potřebuje ptát?
Jednou to všechno bude jasné,
až budem na věky spát!