Zvoník

Houpá se na věži  
houpá se veliký zvon  
a na něm stával  
právě on.  

Byl zvoník, 
zvoník z povolání  
a měl jen jedno,  
jedno jedno velké přáání.  
Olovo na lidi,  
olovo na lidi dám,  
já Quasimodo  
z Nottredam  

Trámy a kamení,  
trámy a kamení jenž  
z okna ven na dvůr dám.  

Chytli ho, bili ho,  
trápili, mučili,  
zato, že chtěl jen žít a milovat.  
Že nechtěl dál  
svý smutný oči upínat  
na zkázu lidí.  

Proč nejsem z kamene,  
říkal si pro sebe,  
krušnou cestou dál  
musíš jíít  

Esmeraldo krásná  
já nemohu dál  
jen pro tebe žíít.  
Olovo na lidi,  
olovo na lidi dám,  
já Quasimodo  
z Nottredam  

Trámy a kamení,  
trámy a kamení jenž  
z okna ven na dvůr dám.  
Dívku, krásnou  
jak sen,  
před popravoou  
ukryl právě sem,  
rozdává stejně jako oon,  
to srdce velké jako zvon.  

Olovo na lidi,  
olovo na lidi dám,  
já Quasimodo  
z Nottredam  
Trámy a kamení,  
trámy a kamení jenž  
z okna ven na dvůr dám.