VeSmíru

Do řádků tvých řas, 
ti pozpátku napíšu ze snů vzkaz, 
do všech tvých částí, do peřin, 
pak vesmír, vejde ve smír. 

A my vystoupáme výš, 
nad střechy paneláků 
a až budem k sobě blíže, 
z vlčích máků, 
ti složím tóny v hlas 
a do odkrytých písmen, 
můžem pomalu se vkrást, 
nejistým krokem nad propast. 

Pod kůži do tepen, 
se vpíjím a tuším, 
že musím ven, 
skrz hloubku ran, pak vyprchám, 
tvůj vesmír, vejde ve smír. 

A my vystoupáme výš, 
nad střechy paneláků 
a až budem k sobě blíže, 
z vlčích máků, 
ti složím tóny v hlas 
a do odkrytých písmen, 
můžem pomalu se vkrást, 
nejistým krokem nad propast. 

A my vystoupáme výš, 
Jsi bezbřehá řeka 
v tvých peřejích tonu bez dechu 
a tam, kde do moře vtékáš 
nás necháš utonout, 
jak dva vojáčky z cínu 
v útrobách veleryb, 
hledíme na hladinu 
a ještě na vteřinu. 

A my vystoupáme výš, 
nad střechy paneláků 
a až budem k sobě blíže, 
z vlčích máků, 
ti složím tóny v hlas 
a do odkrytých písmen, 
můžem pomalu se vkrást, 
nejistým krokem nad propast. 

Ve smíru teď unikám, 
na půl cesty k tobě křičím do ticha.