Staré topoly

Na Císařské louce stojí řada topolů, 
často jsme tam s mojí milou dleli pospolu,
živé duše nebývalo večer v okolí,
jenom hvězdy vídaly nás a ty topoly,
ach jenom hvězdy vídaly nás a ty topoly.

Když jsme se tam s mojí milou prvně objali,
topoly se úzkostlivě chvěti počaly,
a když jsme si povídali o své věrnosti,
topoly se rozechvěly samou starostí,
ach topoly se rozechvěly samou starostí.

Jednou když jsme pod topoly v trávě seděli,
v oči jsme si bez přestání oba hleděli,
topoly se znenadání k sobě vinuly
a ty naše mladé duše spolu splynuly,
ach a ty naše mladé duše spolu splynuly.

Louka čerstvě posečená libě voněla,
Vltava se při měsíčku leskla do běla,
nevím proč jsme se pak oba tolik styděli,
vždyť ty staré topoly jen na nás hleděly,
ach vždyť ty staré topoly jen na nás hleděly.

Že jsme oba v lásce byli trochu nestálí,
na louku jsme pod topoly chodit přestali,
člověk na vše zapomene všecko přebolí,
a z té naší lásky zbyly jen ty topoly,
ach a z té naší lásky zbyly jen ty topoly.