hudba.hradiste.cz

Z mého života

    Ami                        Dmi7 E     Ami
1. Než zavládne blahobyt, tak ne, abysis pískal,
                                Dmi7  E      Ami
   a koukej čestně oznámit, co nečestně kdo získal,
    Dmi7                        G                  C
   ten, kdo nemá vyšší cíle, správně (snadně) nežije,
     Dmi7                        G         E
   člověk žije pro společnost, proto tady je,
     Ami                             Dmi        Ami
   všichni budou šťastně žít, jak v ráji, neřkuli,
       Dmi           Ami           E           Ami
   a všechno jednou budem mít, až se čas překulí.

        Dmi7                        G         C
R: Jó, to mi bylo šest, já seděl v první lavici
      Dmi7                        G          E
   a tohle všechno říkal náš pan hodnej řídící,
        Ami                    Dmi       Ami
   pak byla velká přestávka a já za paďana
          Dmi         Ami          E          Ami
   jsem svačil mlíko vod krávy s třema houskama.

2. A na Západě žije člověk, co haraší zbraní,
   pak už je tam jen velká louže a zlí lidé za ní,
   ještě tyhle poučení v hlavě mi zněly,
   a ráno u nás pod okny už tanky duněly,
   tak popadnul jsem kraťasy a běžel před vrata,
   kde chlap v podivným mundúru nám říkal "rebjata".

R: Jó, to mi bylo dvanáct pryč a já už rozum bral,
   všichni moc smutně koukali, proč, to jsem nechápal,
   vždyť byly přece prázdniny a zrály jahody
   a divný trampi na garmošky hráli u vody.

3. Ó, zazni, písni vznešená o vrozené nám práci
   a o tom, že se vyhýbat jí příliš nevyplácí,
   já neměl vlastně ani čas očuchat rachotu,
   a už jsem pochodoval na cvičáku u plotu,
   v době, kdy jsem moh' pracovat a méně zahálet,
   válel jsem se v krytu při přípravě na nálet.

R: Jó, to mi bylo sotva dvacet a já s údivem
   jsem nechápal, proč, když mám volno, nemůžu jít ven
   a proč mi velí člověk, jehož hlavní předností
   jsou neomezitelné meze omezenosti.

4.=1.

R: Tak to mi něco připomíná, ruce svírám v pěst,
   vždyť nejsem v první třídě, no a je mi dvacet šest,
   mám dojem, že si v televizi dělaj' legraci,
   když krásnej chachar v obleku káže vo práci.

5. Říkal už můj děda, když jsem na poli ho vídal,
   hladovejch slov že se ještě nikdo nenasnídal,
   i když se doba změnila, hloubš je do kapsy
   a pivo stojí, co dřív stával frťan Metaxy,
   volnou tvorbou cen se práce snadno posvětí,
   zjistíme tak jen, kolik měl Babinskej dětí.

R: Jó, je mi třiatřicet, a taky mi jasný je:
   kde vládnou prachy, končí každá ideologie,
   vždyť už směje se nám celej svět, jací jsme hlupáci,
   platíce za propagandu víc nežli za práci.