hudba.hradiste.cz

Údolí divokých koní

Za branou času kouzelnou se dál nechám vézt.
Za tichem, které neruší nikdy hluk výkřiků z měst.      
                    
V údolí divokých koní kam léto chodí spát.
Co je víc než jejich krása jako vítr umí hnát.

Loukou jak se rozběhnou, víření bubnů z dálky zní.
Slunce za obzor co zapadá, jim hřívy zlatem obarví.
Modrým horám podzim smývá že den se krátí a přijde sníh.
Letmé přímky tažných ptáků pak zmizí v oblacích.

Né, nechoď dál. sem kroky tvé nepatří.
Džungli města dávno v sobě máš.
Né, nechoď dál, nech je být, nestojí o tvou dlaň. 
Dobře vím, nikdy z lásky nerozdáváš.

mezihra     

Soumrak svůj kabát pokládá na ten kraj s vůní akátů.
Tam zůstal i kus mého já jak píseň věčných návratů.

V údolí divokých koní kam léto chodí spát.
Co je víc než jejich krása jako vítr umí hnát.

Né, nechoď dál. sem kroky tvé nepatří.
Džungli města dávno v sobě máš.
Né, nechoď dál, nech je být, nestojí o tvou dlaň.
Dobře vím, nikdy z lásky nerozdáváš.