hudba.hradiste.cz

Akáty

Měl na kabátě třásně
a poslouchal se krásně,
když smál se, že jsem příliš upjatá.
Prý život náš je krátký,
je utkán z tenké látky,
jen láska na něm díry zalátá.

To se ví, že prásknul do koní,
teď už žádnej večer j
ako tenkrát už nevoní.

Akátům, jejich vůni vyčítám,
že kdy vůbec přestoupil můj práh,
akátům, já to jednou spočítám,
zbyde z nich jen pár pilin na botách.

K nebi vzlétli ptáci,
když první strom se kácí
a ten co vzal tu práci, žije sám.
Má oči které vidí jen mě a já se stydím,
že každej den se jen pro něj oblíkám.

Už klepy jdou, že zůstává tu rád a
když nás osud spojí,
tak ty stromy nechám stát.

Akátům, jejich vůni vyčítám,
možná v tom je to mý prokletí,
akátům, přiznat lásku odmítám,
než mi zase s tou vůní odletí.

Už klepy jdou, že zůstává tu rád
a když nás osud spojí,
tak ty stromy nechám stát,

Akátům, jejich vůni vyčítám,
možná v tom je to mý prokletí.
Akátům, přiznat lásku odmítám,
než mi zase s tou vůní odletí,
než mi zase s tou vůní odletí.