Švec

Blízko řeky nízký domek měl
místní švec tak trochu všeuměl.
Jen s dcerou měl potíž, neboť jinak totiž
všechno znal a všemu rozuměl.

Měl s ní hlavu plnou starostí
hlídat před náhodnou známostí.
Přízeň jeho dcery směl mít jen ten,
který, pomůže mu z jeho živností.

Jednou kolem chasník vandroval
a té dívky na cestu se ptal.
Dříve než se ztratil, objevil se tatík,
jen pojď milí chlapče, hned ho zval.

Vypil mléko, dojed lívanec,
pak se natáhnul na bílou pec.
Jako špalek usnul a v tom nočním dusnu,
zkrátka zčista jasna, spadla klec.

Od té doby denně celý rok,
do podrážek bil za flokem flok.
Dokonce při jídle, musel si hrát s šídlem,
od verpánku neudělal krok.

Až pak přece jenom na konec,
jednou ráno prázdná byla klec.
O jedné z těch sobot, chasník prásknul do bot,
ztratil se jak vítr za kopec.

Dávno čas už zavál nářek, vztek a kravál.
Odkud já to vím, je jiná věc.