Co bude dál

Co bude dál 
náš příběh končí 
na rozcestí nechal jsem tě stát. 
Můžeš si jít 
kam se ti zlíbí 
klidně já mohu se tě vzdát. 

Jen noc je zlá teď najednou 
a hlavu mám vždycky ráno mdlou. 
Snad nic už víc mně nevruší 
snad na duši mám stín. 

Co bude dál 
život je dlouhý 
a mé dny jdou jako líný proud. 
Jen do čtyř stěn 
hluchých a prázdných 
monolog vedu jako bloud. 

Mí přátelé zas přijdu k vám 
však srdce dnes jako kámen mám. 
A ošklivý si připadám 
kam nosit mám svůj splín. 

Co bude dál 
náš příběh končí 
dnes hodím tvou fotku do smetí. 
Jak nemožné 
jak staromodní 
je lásky žal v našem století.