Když jarní vánek začal vát

Když jarní vánek začal vát 
vzduch voněl vůní nových rán 
čas rozpjal náruč dokořán 
když jarní vánek začal vát 
zem ještě prokřehlá 
už sládla v borůvčí 
a nad ní věčné slunce 
lásky naší přímluvčí. 

Když jarní vánek začal vát 
vzduch voněl vůní školních tříd 
jak bylo krásné ve dvou jít 
a nevím důvod proč se bát 
tak šli jsme bez zábran 
a s hlavou odkrytou 
a jenom víra s láskou byly naší záštitou. 

(ona) Když jarní vánek začal vát 
(on) Když jarní vánek začal vát 
(ona) a večer lákal k sladkým hrám 
(on) než hvězdy pohasnou 
(oba) tou dobou láska přišla k nám 
(ona) tou dobou láska přišla k nám 
(oba) a za ni díky nastokrát 
za lásku překrásnou 
ta ať v nás zůstává 
ať se jen neztratí 
ať nekončí ty chvíle vzplanutí a závratí. 

Když nám ta láska nedá spát 
jak za těch týdnů nedávných 
kdy zmizel mráz a roztál sníh 
když jarní vánek začal vát 
kéž nám ta láska nedá spát 
když jarní vánek začal vát.