Poslední polibek

1. 
Večer kdy v náruč kraj svou vine, 
zvolna utich jarý ptactva zpěv, 
osiřelé cesty zahrad siré, 
v dáli jen svou píseň hučí jez. 

Za pahorky rudé slunko klesá, 
paprsky své koupá v klínu řek, 
zlaté skráně a vrcholky lesa 
poslední jim dává polibek. 

Ref. 
Poslední polibek, poslední útěcha 
dovede na chvíli zmírniti žal, 
smutek však bolestný v srdci, jež zanechal, 
nikdy se nevrátí, co osud vzal. 

2. 
Mladý synek do světa jen spěje, 
s matičkou se loučí starou již, 
vetchá ruka celičká se chvěje, 
na čelo když jemu dělá kříž. 

Rady dává mu a naučení, 
mocně k sobě přivine ho pak, 
na čelo mu dává políbení 
a již slzy zastíní jí zrak. 

Ref. 
Poslední polibek, poslední útěcha 
dovede na chvíli zmírniti žal, 
smutek však bolestný v srdci, jež zanechal, 
nikdy se nevrátí, co osud vzal. 

3. 
Mladý manžel se svou mladou chotí 
do hor šli na cestu svatební,
on však ale v nestřežené chvíli
v propast spad a smrt svou našel v ní. 

Jeho choť se nad mrtvolou sklání,
zmařen její nejkrásnější věk,
na rty chladné srdcervoucím štkaním 
poslední mu dává polibek. 

Ref. 
Poslední polibek, poslední útěcha 
dovede na chvíli zmírniti žal, 
smutek však bolestný v srdci, jež zanechal, 
nikdy se nevrátí, co osud vzal.