Mě se to přece netýká

Mě se to přece netýká, že dítě z domu utíká

Že láska brečí v přízemí a na půdě je oslava

Že ptáci chodí po zemi a hloupost křídla dostává.


Mě se to přece netýká, že svět si zase oniká

Že slova papír nešetří a člověk s ďáblem postává

Že kulky lítaj v povětří a dělo čelo přehrává.



R: Co je mi světe do tebe, nehřeju, co mě nezebe

   Starej se každém o sebe, než vykopnou nás do nebe

   A v teple svojí peřiny sní každém svoje dějiny

   To přece není povinný starat se o jiný.


Mě se to přece netýká, že slepec s holí klopýtá

Rovnou pod kola auťáku, jen lidi žádnou panyku

Ten děda v starým šusťáku měl zůstat na svým chodníku.



R: Co je mi světe do tebe...