Žižkovák - píseň místního pobudy

No tak teda,už jsem tady a že bilduňk dobře znám,
vomeldýrovat se pánům ve zvyku já vždycky mám.
Moje jméno Venca rámus,mé rodiště Žižkov jest,
taženej přes všecky druhy a z toho si dělám čest.
Můj táta a dědek taky,ba i má drahá mutr
tloukli na židovskejch pecích na akord jenom šutr.

R: Tuft jsem vždycky Žižkovák, každým coulem kabrňák.
   Mně se musej jenom ptát,jak vypadá ten náš svobodnej stát.

Na nás flanc neplatí žádnej  s námi nepořídej nic,
z nás čímanů sestavená je tak zvaná parta HIC.
To je Venca Vrzal,Kotrč,Kuzma,Henčl,Brdíček,
pak ucabrtanej Toles,votlemenej Bulíček.
Do práce se neženeme,tu nechcem do smrti znát,
nás uviděj už od rána na rohu ulice stát.

R: Tuft jsem vždycky Žižkovák...

A když ta nedělě přijde,neseme se do bezu,
každej vede svoji škebli,já svou drahou Terezu.
Naše holky tažený jsou dycky imr do esa
,každá má jen čistý prádlo,jako ňáká komtesa.
Šroubováka kroutit známe a milujem muziku,
peníze si naděláme z olověných knoflíků.

R: Tuft jsem vždycky Žižkovák...

V Bezu když pak ňákej panák na holku mně začne brát,
pro pět ran,to je vám kravál,když se  potom začnu prát.
V pračce počínat si umím,jak náš tatík Žižka sám,
bořím,trhám,krev hned teče,no to vědí že to znám!
Panákovi pošlu hnedle ten můj palcát do ksichtu,
točí se jak čamburina dycky podle foršiftu!

R: Tuft jsem vždycky Žižkovák...

/:A nese se to nese,ca ra ra,nese,ca ra ra nese:/
                       tuft!