Balada o lásce a srdci

 
Ta má láska, ta mě trápí,
ta mně spáti nenechá
Netuší to vůbec moje milá
nevěří, jak moc mi ublížila,
snad mě utrápí
Netuší to vůbec moje milá
nevěří, jak moc mě bolí 
srdce v žalu utápím
 
A milý můj málo dává
srdci mému pokoje
Naříká i na slunci  i v dešti
že prý má jen lásku a ne štěstí - 
chtěl by oboje
 
Co po lásce, když tě v dálce
konec šťastný nečeká?
Co po lásce, když tě v dálce 
kopec štěstí nečeká?
 
Nechci být před zavřenými vraty
Nechci sbírat pod nebem prach zlatý
- snění člověka 
Nechci být před zavřenými vraty
Nechci sbírat pod nebem prach
když je cesta daleká
 
Co po cestě, že je dlouhá?
Však ti láska poradí
Co po lásce, když zlá touha
cestu k  srdci zahradí?
 
Ocení, kdo lásku v duši nosí
ztracený že ještě je tu kdosi,
kdo tě nezradí
Ta má láska, ta mi schází
až mě žalem zamrazí
V srdci mém jak v řece plují ledy
Miluj víc, jak žil bys naposledy
- nic ti neschází
V srdci tvém jak v řece plují ledy
Miluj víc, jak žil bys naposledy
Láska přichází
 
Mám tě rád, má lásko, vím, 
a v co doufám, uvěřím,
V žáru léta, v šeru zim
už nikdy nebude v mém srdci stín
Máš mě ráda, lásko - vím
a v co doufáš, uvěřím
V žáru léta, v šeru zim
už nikdy nebude v mém srdci stín