Romance o šťastném medvědáři

Bydlel sám v domku pod strání
medvědář, co svět měl rád,
každý ráno za svítání
medvědy učil pěkně tancovat.

Předváděl je na náměstí,
na flétnu jim slavík pěl,
mezi lidmi k svýmu štěstí
překrásnou dívku jednou uviděl.

Že on se jí také líbil,
do kostela hned chtěl jít,
tam ji věčnou lásku slíbil
a teprv potom jí směl políbit.

Ve dvou pak šli širým světem,
medvědům on k tanci hrál,
nosil smích a radost dětem,
ona chodila brát, co jim kdo dal.

Hrál pro radost žití,
hrál pro ženu svou,
hrál pro luční kvítí,
a hrál i potom,
když den přikryl se tmou.

Tak šel čas v domku pod strání,
medvědář měl ženu rád,
každý ráno za svítání
chodili k medvědům ven tancovat.