Kočka není pes

Jsem zas sám jenom z hrnku se kouří,
z postele už na mě oči nikdo nemhouří,
horkým vínem nehasím svou žízeň - jenom svůj hlad
po tobě a taky "slova mám tě rád".

Tohle byo totiž na mně vážně trochu moc,
když čekal jsem tu na tebe zas skoro celou noc,
na tvý vejmluvy dávno neni nikdo zvědavej,
zbal si věci, padej zpátky, do lihu se dej.

A nevejrej už na mě těma psíma očima,
pochop všechno jednou končí a zase začíná.
Mohlas mít všechno ale měla jsi jen kecy,
nedokázalas jít nikdy správně k věci.
Nevaříš a nepereš, souložíš ze zvyku,
a nemáš ráda moji černou muziku,
zato ráda nosíš kožichy a podvazky a mejkapy
a chuť máš vždycky na všecko, jak na ženský tak na chlapy.

Nejradši se uděláš svým šampaňským a whiskou,
může to bejt stříknutý i sedmiletou ***iskou,
finská, ruská, polská vodka tobě nejsou vůbec na škodu,
když holandskej rum s "bifírem" nahodí skvělou pohodu.

Mám toho pokrk, tvoje teplota, tlak, rosnej bod
příjde dneska večer někomu ještě vhod,
já to ale nebudu - končím, zhasínám,
naposled ti šaty potmě rozpínám.
Vybírám si pomalu kousky tvýho těla,
tak se ti to líbilo, taks to vždyky chtěla,
taks to vždycky chtěla ale vod jinejch chlapů
možná ti i rozumim a možná tě i chápu...

...a možná tě i chápu...
...ale už na tom vůbec nezáleží...

--- ženský křik ---

Je už totiž pozdě zkoušet něco měnit,
když tu vzdycháš podemnou a začínáš pěnit,
moh bych ti teď vrátit všechny ty hodiny,
co prej byly pro tebe se mnou tak nudně povinný,
je mi tě najednou ale hrozně líto,
jsi jen popel popelníku, kterej neví to,
že včera bylo včera a dnes je dnes,
že včeras byla kočka,ale dnes jsi jenom pes

---ženský křik---

Je půl čtvrtý ráno a náměsíční invence,
rozdělila oknem moje tělo stínohrami na čtverce,
umyté jsou deštěm z chodníku,
čekají trpělivě v botníku,
budoucí šlápoty sobot a nedělí,
co že nás příště od sebe zas oddělí,
až nás příště

napoledy rozdělí...