Pánu Bohu do oken

1. Za devatero horami a devatero řekami, 
   leží kraj líbezný jak z reklamy, 
   tam pravdě pšenka nekvete, 
   člověk zde vyvinul se z prasete. 

   Oděni v sametové rubáše, 
   zloději loví zbytky guláše, 
   z plastových talířků kartou ze zlata, 
   a při tom poslouchají Poupata. 

   A tváře se tam nemění, 
   pouze tituly a příjmení 
   a kdo má peníze vystaví svou mordu 
   u dálnice na billboardu. 

   Potom řidič vskutku tvrdý chleba má, 
   furt on the road a s lumpama, 
   učí se všechna hesla zpaměti 
   a pak ty kecy hustí do dětí. 

R: Za co, Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid? 
   Za co, Pane Bože, za co, nechals nás se napálit? 
   Za co, Pane Bože, za co? Zas čtyři roky v prdeli. 
   Za co, Pane Bože, za co? Omluv mě, že jsem tak smělý. 


2. Mezi pány panuje věčná neshoda, 
   jeden chce z vrchu, tož druhý musí zespoda, 
   aby ochránil voliče občana, 
   před kapitalistickýma zrůdama. 

   Tak jedni kradou pro lidi a druzí -od lidí, 
   případné aférky se pod stůl odklidí, 
   hlavně dodržovat všechny zásady, 
   nejlíp se špína kydá za zády. 

   Léta už tajím svoji příslušnost, 
   k zemi co vyměnila hrubost za slušnost, 
   bo se mi nelíbí morální předlohy, 
   čili papaláši hrající si na Bohy. 

   Povinné školení pro všechny poslance, 
   lekce planého žvanění, lekce arogance 
   a místo polední debaty z prdu kulička, 
   ať vzkvétá naše zemička! 

R: Za co, Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid? 
   Za co, Pane Bože, za co, nechals nás se napálit? 
   Za co, Pane Bože, za co? Zas čtyři roky v prdeli. 
   Za co, Pane Bože, za co? Chceš, abychom trpěli? 

3. Nutno ještě říct k tomu všemu, 
   hledám nohy nešťastných řešení v extrému 
   a tak bacha na Rudé koalice, 
   vzpomeňme, jaká je po třešních stolice. 

   Nedávno přišla jedna děsivá zpráva, 
   že se zase valí dělníci, tentokrát zprava, 
   poznávacím znamením jsou holé hlavy, 
   neznalost dějin a ústavy. 

   Přes to všechno, co lid v tom kraji zažíval, 
   probíhaj všechny nepokoje v pajzlu u piva 
   a stále věří na rytíře z Blaníku, 
   než přijdou, zvolil národ vyčkávací taktiku. 

   Tak si tu pomalu každý svůj život hnije, 
   z úcty k tradici ruka ruku myje, 
   upřímně řečeno trochu tezkno mi je, 
   že nám stačí DEMO-Demokracie.

R: Za co, Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid? 
   Za co, Pane Bože, za co, nechals nás se napálit? 
   Za co, Pane Bože, za co? Zas čtyři roky v prdeli. 
   Za co, Pane Bože, za co? Tak snad mě někdo odstřelí!