Její píseň

E                  A
Na zválený polštář zvolna 
                  E
první úsvit oknem splýval.
                   A
A já myslel, že je půlnoc,
                 H
a že stále ležím vedle ní.
E
Slyšel jsem jí totiž,
A                 E     C#mi  H
jak si pořád tiše zpívá-á
     A             H
a já slyšel jak tu neustále
A           H          E
jenom jedna její píseň zní.
E
Druhé ráno, páté ráno,
A                         E
sedmý den tu píseň znal i já.
                        A
Podle toho, že jí nikdo hůř 
                    H
než ona takhle nezpívá.

    E
Ale moc jsem o tom nepřemýšlel,
A              E    C#mi  H
vždyť jsem byl s ní-í
  A        H
a nevadilo vůbec, že tu 
A           H          E
stále jenom její píseň zní.

      H
Jenže pak pŕišel den,
       E
zčista jasna přes půlnoc
F#mi       E     H
a já místo toho, abych poslouchal,
řek jsem si najednou: 
      E
co je příliš, to je moc,
F#mi        E                D         H
tak jsem se sbalil a vyrazil dál, zase dál.

Od té doby, nepřeháním,
už jsem spousty dívek oči sklížil.
Tahle dneska večer byla
zatím asi poslední.

Svět jsem prošel křížem-krážem,
ale nikdy jsem se nepřiblížil
k tomu domu, tam kde jistě neustále
jenom jedna její píseň zní.

Jenže pak pŕišel den,
zčista jasna přes půlnoc
a já místo toho, abych poslouchal,
řek jsem si najednou:
co je příliš, to je moc,
tak jsem se sbalil a vyrazil dál, zase dál.

Je to hrůza, jak čas míjí,
zaplatím a pudu asi spát.
Kapela, ta může klidně hrát 
i nejnovější šlágry.

Stejně usnu, až se rozední,
protože mi připadá-á,
že od té doby, kdy jsem snídal s ní,
nic, než její píseň neslyším.

Kam se pohnu, všude od těch dní,
jenom jedna její píseň zní.
Od té doby, kdy jsem snídal s ní,
nic, než její píseň neslyším.