Zázraky Svatého Antonína

V klášteře poutnickém ke slávě Hospodina,
kaplička stávala Svatého Antonína.
K svatému patrolu ze blízka, jako z dáli,
nábožní poutníci procesí putovali.

Před kaplí stáli dvě smuteční staré vrby,
u níž se modlily ponejvíc staré baby.
Za to však do kaple k Svatému Antonínu,
chodily paničky, co snily pro rodinu.

V té svaté kapličce kostelník sloužil mladý,
ten s velkou ochotou udílel všem těm rady.
Ve svojí komůrce, každičké která chtěla,
Ukázal, poradil co a jak dělat měla.

mezihra

Zázrak se věru stal po čase s každou paní,
neb Svatý Antonín vyplnil všechněm přání.
Ty které chovali robátko ve svém klínu,
dukáty nosily k Svatému Antonínu.

Pojednou povídat začlo se v kraji všade,
že v kapli poutnické dukáty někdo krade.
V klášeře dávali pozor na darebníka,
až chytli při činu mladého kostelníka.

A když ho vyslýchat začali zbožní bratři,
kostelník povídal, vždyť mě to zlato patří.
Já dělal zázraky a vydělával zlato,
vždyť Svatý Antonín nezmohl by se na to.

dohra