Zpověď českého důchodce

Já žen si všímám stále měně 
jen na ne juknu po stráně 
o holí kráčím unavené 
a klouby hřeju ve vaně 

Od zrcadel své zraky stáčím 
z nich hledí tělo obtloustle 
marně své vrásky zpátky tlačím  
jsou v tváři navždy zakousle 

Do udu bolest ze zad stále sílí 
artroza křupe v rameni 
narozen v rybách ztrácím síly 
mozek mi měkne vážení 

Koňskou mast vtírám do kolena 
a ibuprofen polykám 
stín, který potkám je má žena 
proč chodíš tiše vytýkám 

Bylinné vařím hrozně čaje 
a zvykám mátu peprnou 
orchestr bronchuv v prsou hraje 
když zuby nejsou, netrnou 

Gastrogel chodí se mnou v lože 
říhám a šeptám kéž bych spal 
zápěstí bolí ach můj bože 
v zahradě kopu kostival 

Dietu nečtu v apatyce 
v letáku slova varovná 
kupuju zabal na Prisnitze 
snad karpaly mi narovná 

Na pihu hledím s nedůvěrou 
na slunce pozor je to tak 
mou nízkou penzí neseberou 
to co mi stoupá je můj tlak 

Na brýle čekám přes dva roky 
na houby nejdu snad příště 
vždyť vidím sotva na dva kroky 
nechci dát svou krev pro klíště 

Me tělo žere atanuse 
jak velká lžíce od bagru 
láska to byla těžká práce 
je marně shánět Viagru 

Duchod ten mizí jako voda 
Ibalgin, Tramal, Prostenal 
do sklenky hnusná jedla soda 
ze záhy abych neskonal 

Ginko mi dává žena k jídlu 
abych prý paměť lepší měl 
kočárek s vnukem zůstal v Lidlu 
kde jsem ho včera zapomněl 

Až dětí řeknou čas už nyní 
v domově starých budu snít 
jak byly ženský všechny hezký 
a já jsem bez nich nemoh žít 

Život je krásnej ač ho haněj 
je krátkej jak knot od svíčky 
kde občas klejí díky za něj 
tak nashledanou lidičky 
kde občas klejí díky za něj 
tak nashledanou lidičky