Svatovítské zvony

Když bloudím Prahou tak sám, 
častokrát se zadívám, 
na Petřín a krásný hrad,
kudy jsem chodíval rád.

Tam prvně má milá, mé oči zmámila,
Petřín byl plný květů, já líbal rudých retů.

Ty zvony svatovítské píseň vyzvání
a na stráně petřínské padá svítání.
Vodím tam mou milou osudem souzenou
a zvony svatovítské zní nám ozvěnou.

Vzpomeňte krásná pani na první zulíbání,
tenkrát byl petrinsky háj pro lásku stvořený ráj.
Když jsme se loučili, v kasárnách troubili,
květ líbal slunéčka jas, Prahou zněl k nám zvonů hlas.

Ty zvony svatovítské píseň vyzvání
a na stráně petřínské padá svítání.
Vodím tam mou milou osudem souzenou
a zvony svatovítské zní nám ozvěnou.

Ty zvony svatovítské píseň vyzvání
a na stráně petřínské padá svítání.
Vodím tam mou milou osudem souzenou
a zvony svatovítské zní nám ozvěnou.