Dívčí lovecká

Krůpěje když rosy kanou, stezkou zvěří vyšlapanou,
ač ráda zviřátka mám znovu, obětí si žádá lovu vášeň,
vyšla jsem si na čakanou.

S puškou v ruce na šakala, dlouho jsem se načakala,
byl roztomilý však, že plakala jsem po spatření šakala,
já dojetím se rozplakala.

Kupodivu avšak ale, zmýlila jsem se v šakale,
marně jsem volala maminku, zbaštil mě jako pralinku,
to jsem od šakala něčakala.

Jenomže zapomněl před dobrým jídlem, umýti si ruce mýdlem,
protože šakal ni hyena neví co je hygiena vím,
že nemoc čeká na šakala
... kéž by dlouho něčakala, la la.