Disco mix českých písní 2

Tornéro, Tornéro, Tornéro.
Podívej se mi do očí a najdi sílu říct: 
Odcházím lásko na vždycky, Tornéro,
vrátím se, píšeš mi, ty lhát mi nemusíš.
Já někdy sama nevím, čemu vlastně věřím,
krásně zní: Tornéro, Tornéro.

**

Den se ztrácí nad obzorem, 
slunci ptáci dávaj sbohem,
hej,  hej,  hej, tak neotálej.
Pozval jsem tě na ten víkend, 
víš to je teď světovej trend,
hej,  hej,  hej, tak pusu mi dej.

**

Máš, máš, máš ve vlasech vůni,
mně se zdáš,zdáš,zdáš,pobledlou být.
Nač ten pláč,pláč,pláč,oči jak v tůni, 
už vím, vím, vím, proč chtělas je skrýt.

**

Barbaro znáš mě načpak slova, 
Barbaro zmámit chceš mě znova,
tvé oči  jsou jak noc až na ten zvláštní  jas.
Barbaro znáš se načpak řeči, 
jsi věčný útěk před bezpečím,
Barbaro cítím v zádech i tvůj žár i mráz, 
žár i mráz.

Barbaro ...........................žár i mráz.

**

Prázdný expres, prázdný expres, 
prázdný expres, prázdný expres,
prázdný expres, prázdný expres odjíždí.

Bůh ví kam, tak náhle musím jet, 
nekonečnou tmou,kde moment má sto let 
- o o ó, proč mě prázdný expres odváží.
Dálkou zní, jen písně kolejnic 
a ten vlak, kde sedím, už nezastaví nic 
- o o ó, proč mě prázdný expres odváží.

Záhadný jak sen,co zdát si dám 
v tomhle coupé jen se mnou byl,
co říkal,už si nevzpomínám,
vím jen,že vystoupil.

Prázdný expres, prázdný expres, 
prázdný expres, prázdný expres,
prázdný expres,
expres,kde jsem jenom já.

*mezihra*

Mendocíno, Mendocíno, 
to jméno samotné je medicínou, 
zažene stesk, dodá chuť, 
nadýmá skleslou hruď, jen Mendocíno.

Mendocíno.................jen Mendocíno.

**

Zvon osmkrát zaklinká 
k nám příjde má malinká, 
jsem doma sám, na kafe vodu dám, 
až nám u dveří zacinká.
Ven málo smí, však dnes něco po osmý 
k nám přijde má malinká,
k nám přijde má malinká.

*mezihra*

Mráz prolézá uličkou, 
trápí i mou maličkou, 
jí ubohý je zima na nohy, 
než nám u dveří zacinká.
Já chci ji hřát a plát jako žhavej drát, 
až k nám přijde má malinká 
k nám přijde má malinká,
k nám přijde má malinká.

**

Na Okoř je cesta, jako žádná ze sta, 
vroubená je stromama. *stromama*
Když jdu po ní v létě, samoten na světě, 
sotva pletu  nohama. *nohama*
Na konci té cesty trnité, 
stojí krčma, jako hrad. *jako hrad*
Tam zapadli trempi, hladoví a sešlí, 
začli sobě notovat.

Na hradě Okoři, světla už nehoří, 
Bílá paní šla už dávno spát.
Ta měla ve zvyku, podle svého budíku 
o půlnoci chodit strašívat.
Od těch dob, co jsou tam trempové, 
nesmí z hradu pryč.
A tak dole v podhradí se šerifem dovádí, 
on jí sebral od komnaty klíč.

*modulace o tón*

Na hradě......................od komnaty klíč.