Sentiment na tři body

        A                           C"mi
1. Zdalipak oči básníka jež slovy dotýká se hvězd,
      D                       E
   vnímají tytéž barvy nad střechami měst?

   Zdalipak srdcem proutníka tedy jestli nějaké má,
   zdalipak jím tatáž krev jako v mém obíhá?

   Ptám se i tebe Bože jestli vlastně někde jsi
   a jestli jo - koukáš z lóže a nebo z prašných cest?

   Zdalipak se ptákům v nebi taky zdají sny,
   když s anděly dolu hledí a počítají naše dny?

   A komu patří všechna láska a komu příkoří,
   proč jednomu oheň praská a druhému nehoří?

   C"mi                      E
   Otázky se časem množí já pořád žiju to je boží

    A                 E                    A    A7  D  E
R: Dokud je na co se ptát, nemusím se smrti bát,
   A            A7      D           E       
   ta přijde, až poleví nadšení z toho, že jsme tady na zemi.


2. Proč si města ukusují z polí a mizí kouzla starých míst,
   proč je pán kdo sám se zvolí a tím spíš je si sebou jist?

   Kolikrát je člověk na světě než se naučí mít rád
   a proč je podzim zrovna po létě a proč nic nemá pevnej řád?

   Proč máš oči v barvě topasu a srdce z kamene,
   proč on Tě smí držet u pasu a mě pořád říkáš ne?

R: /: Dokud je na co se ptát, nemusím se smrti bát,
      ta přijde, až poleví nadšení z toho, že jsme tady na zemi.:/

Dohra: Na na na na na na na na na na na na na na na na na na.