Před vejtoňskou hospodou

Na Smíchově o pouti na rynku, 
potkal voják rozmilou Mařenku.
Zeptal se jí zvesela, jestli by ho nechtěla, 
že byl jako malovaný, řekla celá zardělá.

R: [: Za vodou:] za Vejtoňskou hospodou
   až vyjde měsíček, dám ti z lásky tisíc hubiček.

Z večera na Vejtoni u vody, 
chodil voják okolo hospody.
Měsíční když vzešel jas, zavolal ho dívčí hlas,
a pak poznal, že ta světská láska není žádný špás.

R: Za vodou...

Voják nikdy netuší, neví dnes, 
nebude-li zítra spát v poli kdes.
Milé musel sbohem dát, s regimentem pryč se brát,
a na její sladké sliby v dáli vzpomínat.